Co slyším?

11.11.2018

Dalo by se říci- že,to co vidím. A přesto to může být vše úplně jinak.Je to asi tak dva roky co jsem goooglovala a natrefila na velmi zajímavý dokument s Mirkou Čejkovou na téma: Nejde o to CO ŘÍKÁŠ,ale JAK TO ŘÍKÁŠ.Ve své podstatě jde o komunikaci(mezilidskou)a o vyjádření dané osoby-určitým způsobem.

Každý z nás má totiž od narození svůj osobitý styl vyjadřování-způsobu a stylu=ať už převzatého z kruhu, kde se jedinec nachází či naučeného nebo jen jednoduše rodinného.Což jsou právě způsoby toho co ,,říkáš".No a právě zvuk dá tomu ten vzácný punc,,Jak to říkáš".Jak to?

Jako malá a defakto od mala mám ráda pohádky a ráda je také čtu-každý, kdo má přeci jen odvážného a hravého ducha si se svým hlasem při těchto příležitostech jistě hraje a předvádí nejrůznější pohádkové postavy a při tom používá ten svůj jedinečný a úžasný nástroj a zároveň i zbraň-HLAS takový ten náš zlatý punc.Zbraň kterou můžete zachránit i nemilosrdně ublížit.TÓN,který si jistě každý z nás uvědomuje a má ho pod kontrolou,protože o této své schopnosti ví a používá ji každý den.Je to naprosto obohacující a smysluplné,když slyšíte své okolí s naprosto harmonickým a vyrovnaným hlasem-hlasem o kterém víte,že v jeho přítomnosti můžete být sám sebou a klidný.Naopak dozajista,každý z nás pozná hlas stahující,deprimující,svazující-hlas u kterého máte pocit hrozby,podvědomě na Vás působí a Vy od těchto lidí cítíte či tušíte nejistotu-takovéto vnitřní varování ústupu,opuštění.Tušíte,že tento typ hlasu by Vás mohl ovládat -né zrovinka v tom dobrém slova smyslu-nevěříte mu!A to je správně!!Náš obranný systém má každý z nás v sobě zabudován podvědomě-to je právě již zmíněná vývojová paměť lidstva-něco jako pocit v DNA-vývojové zkušenosti.Tak jako miminka,která umějí ihned po porodu plavat pod vodou aniž by je to někdo učil-vědí to instinktivně,tak jako přisátí k prsu a sání tak jako samovolný vývoj plodu v děloze,který nikdo neovládá.Celkově totiž tón hlasu působí na náš centrální nervový systém (CNS)a je důležité si to uvědomovat jak v soukromém tak také v pracovním prostředí a v mezilidské komunikaci.

Spoustu z těchto dovedností si mnohdy ani neuvědomujeme.Když byla dcera ještě menší tak jsem si vymyslela Křečíčka,který jí vyprávěl co se mu během dne přihodilo a je to skvělé, když si pak zkouší sama pohrát s hlasem a vymýšlet jeho nejrůznější polohy.Ono je celkem fajn vlastně zkoušet co vše ten náš organismus dokáže-ať už je to hlas nebo třeba schopnost ovládání největšího letadla na světě.

Zavřeli jste někdy na chvilku oči a poslouchali?A pak je otevřeli a řekli si-no já si to předslavoval(a) jinak?To je občas jak s chutí bez čichu.Jedno bez druhého není celkem-není to ono.Celkově nám tyto smyslové orgány dávájí naprosto unikátní informace díky kterým jsme schopni reagovat.Stejně tak jako mě přináší každý den další nálož nových informací a zkušeností-DÍKY!!